dnes je 14.8.2022

Input:

Externí kanály pro oznamování

29.3.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

11
Externí kanály pro oznamování

JUDr. Pavel Koukal

Jak bylo konstatováno v předchozí kapitole, základním a primárním nástrojem whistleblowingu jsou interní kanály pro oznamování protiprávního jednání, zavedené a fungující uvnitř dané organizace. Ačkoliv tomu tak v historických počátcích whistleblowingu vždy nebylo, je proto dnes již mechanismus externího oznamování chápán zpravidla jako doplňující, podpůrné a svým způsobem „záložní” řešení, které by se mělo uplatňovat spíše výjimečně v případech, kdy interní kanály buď neexistují, nebo reálně nefungují anebo lze ze strany oznamovatele důvodně předpokládat, že nebudou řádně fungovat.

Externí kanály pro oznamování, označované také jako externí whistleblowing, tak v tomto směru představují interní úpravou organizace anebo přímo právním předpisem zaručenou možnost, aby oznamovatel nečinil oznámení o protiprávním jednání prostřednictvím interního kanálu (vnitřního oznamovacího systému), ale aby postupoval přímo a své oznámení externě podal příslušnému státnímu orgánu (orgánu veřejné moci, úřadu), který je k tomu určen.

V režimech těch mechanismů (modelů) whistleblowingu, které nejsou výslovně upraveny právními předpisy, jsou těmito externími kanály pro oznamování zpravidla nejrůznější věcně příslušné správní orgány anebo orgány činné v trestním řízení, které obecně přijímají oznámení či podněty o protiprávním jednání. Z orgánů činných v trestním řízení jde zejména o policejní orgány a státní zastupitelství, v rámci orgánů veřejné správy lze přitom v konkrétních podmínkách České republiky například jmenovat Českou inspekci životního prostředí, orgány inspekce práce, Českou národní banku, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže apod.

V tomto směru je ale třeba současně zdůraznit, že prakticky v žádném modelu whistleblowingu není dotčena oznamovací povinnost ohledně

Nahrávám...
Nahrávám...