dnes je 2.7.2020

Input:

Nová směrnice EU o whistleblowingu a aktuální stav její transpozice v České republice

26.2.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

0.2
Nová směrnice EU o whistleblowingu a aktuální stav její transpozice v České republice

JUDr. Pavel Koukal

Zásadní změnu v dosud nejednotné a roztříštěné právní úpravě whistleblowingu v rámci Evropské unie přinesla nedávno vydaná směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (dále jen „Směrnice”), označovaná též jako „směrnice o whistleblowingu”.

Členské státy EU včetně České republiky jsou přitom povinny zajistit její transpozici, tj. provést změny v právních předpisech nezbytné pro dosažení souladu s touto Směrnicí, nejpozději do 17. prosince 2021.

Cílem Směrnice je vytvoření jednotného právního základu pro účinnější prosazování práva Unie ve vybraných konkrétních oblastech společného (veřejného) zájmu, a to jednak zavedením interních a externích kanálů pro oznamování protiprávního jednání a současně i vytvořením právních předpokladů pro účinnou ochranu oznamovatelů před odvetnými opatřeními ze strany zaměstnavatele.

V této souvislosti Směrnice stanoví pouze základní rámcové požadavky a bude nyní na členských státech EU, aby prostřednictvím vnitrostátních zákonů o ochraně oznamovatelů a změn souvisejících právních předpisů tyto požadavky ve svých právních řádech řádně a včas provedly.

Působnost a hlavní požadavky právní úpravy Směrnice

Pokud jde o věcnou působnost Směrnice, tak tato se podle jejího článku 2 vztahuje na ochranu těch fyzických osob, které oznámí níže uvedená porušení práva Unie:

  • porušení práva Unie v taxativně stanovených oblastech: zadávání veřejných zakázek, finančních služeb, produktů a trhů, předcházení praní špinavých peněz a financování terorismu, bezpečnosti výrobků a jejich souladu s předpisy, bezpečnosti dopravy, ochrany životního prostředí, radiační ochrany a jaderné bezpečnosti, bezpečnosti potravin a krmiv, veřejného zdraví, ochrany spotřebitele, ochrany soukromí a osobních údajů, bezpečnosti sítí a informačních sítí;

  • porušení ohrožující finanční zájmy Unie podle článku 325 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a blíže upřesněná v příslušných opatřeních Unie;

  • porušení týkající se vnitřního trhu podle článku 26 odst. 2 SFEU, včetně porušení pravidel hospodářské soutěže a státní podpory, jakož i porušení týkající se vnitřního trhu v souvislosti s jednáními, která porušují pravidla týkající se daně z příjmů právnických osob, nebo s mechanismy, jejichž účelem je získání daňové výhody, která maří předmět nebo účel příslušného práva v oblasti daně z příjmů právnických osob.

K tomu je třeba dodat, že Směrnicí není dotčena možnost členských států rozšířit ochranu oznamovatelů podle vnitrostátního práva i na další oblasti nebo akty Unie, tj. například na oblast porušování vybraných práv duševního vlastnictví atd.

Z hlediska vymezení osobní působnosti Směrnice je podstatné, že se tato vztahuje jak na fyzické osoby pracující ve veřejném, tak i v soukromém sektoru, které získaly informace o porušení práva Unie v pracovním kontextu, tj. zejména na osoby mající statut pracovníka (ve veřejném i neveřejném sektoru) včetně úředníků, jakož i osob samostatně výdělečně činných, akcionářů a osob náležejících do správního, řídicího nebo dohledového orgánu podniku, včetně nevýkonných členů. Směrnice se dále vztahuje i na veškeré osoby, které pracují pod dohledem a podle pokynů zhotovitelů, subdodavatelů a dodavatelů, což je skutečnost, která osobní působnost Směrnice značně rozšiřuje.

V celkovém kontextu nastavení interních procesů oznamování a prověřování jsou zcela zásadní podmínky ochrany oznamujících osob, které jsou konkrétně upraveny v článku 5 odst. 1 Směrnice. Osoby oznamující informace o porušení spadající do oblasti působnosti směrnice totiž mají právo na ochranu jen tehdy, jestliže měly v době oznámení „oprávněné důvody” se domnívat, že:

  • oznámené informace byly v době oznámení pravdivé, a že tyto informace spadaly do působnosti této směrnice;

  • osoby oznamující informace o porušení práva Unie podaly oznámení interně v souladu s článkem 7 Směrnice a/nebo externě v souladu s článkem 10, nebo informace zpřístupnily přímo externě nebo veřejně v souladu s článkem 15 této Směrnice.

Platí přitom, že režimu Směrnice podléhají zásadně pouze oznámení, která byla oznamující osobou učiněna s uvedením údajů, které ji dostatečně identifikují a umožňují s ní v procesu vyřizování dále komunikovat. Členské státy však mohou ve smyslu článku 6 odst. 2 Směrnice rozhodnout, zda mají soukromé nebo neveřejné subjekty a příslušné orgány přijímat i anonymní oznámení o porušení a následná opatření či nikoliv. Pokud by ale osoby, které podaly oznámení anonymně, byly následně identifikovány, mají vždy nárok na ochranu v případě, že jsou poškozeny odvetnými opatřeními a současně splňují podmínky ochrany podle čl. 5 odst. 1 Směrnice.

V tomto směru Směrnice ukládá členským státům povinnost zajistit, aby právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru zavedly vhodné interní kanály pro oznamování a postupy pro přijímání oznámení a následná opatření v návaznosti na takto podaná oznámení, a to po konzultaci se sociálními partnery (zejména odbory), bude-li tak stanoveno ve vnitrostátním právu. Tyto kanály a postupy umožňují zaměstnancům daného subjektu podávat oznámení, přičemž mohou umožňovat také oznamování jinými osobami, které jsou s daným subjektem v kontaktu v rámci svých pracovních činností.

Z hlediska korporátní compliance je